Vklonění do oblouku, výraz, ze kterého češtináři určitě nejásají :), můžeme také použít výraz náklon do oblouku. Ať tak či tak se jedná o pohyb, který je důsledkem působení sil, působících na lyžaře v carvingovém oblouku, nikoli jen cílem!!! Při správném náklonu do oblouku, máme vkloněné rovnoměrně celé tělo, tedy, kolena boky i ramena, výjimkou je kompenzační odklon. Pokud se nakláníme do oblouku víc, než odpovídání působení sil, je to vždycky vidět! Správný náklon do oblouku je tím větší, čím větší na nás působí odstředivá síla. Toho lze docílit přirozeně dvěma způsoby.
Zvýšením rychlosti jízdy a jízdní dynamiky, můžeme to vidět třeba v případě závodního lyžování, kdy závodnici kolikrát doslova „táhnou zadek po sněhu“ jak na slalomkách tak na sjezdových lyžích. Samotné vklonění není jejich cílem, je to důsledkem vysoké rychlosti jízdy a danému poloměru oblouku.