Záklon lyžaře časté chyby při lyžování
Základní sjezdový postoj je popisován tak, že ramena a ruce směřují vpřed. A pokud bych to chtěl zjednodušit, jakákoli jiná pozice ramen a rukou znamená záklon. Ale proč vlastně záklon lyžaře vadí? Lyže bychom měli zatěžovat od špičky, aby dobře vedly stopu při jízdě po skluznici. Při zahájení oblouku také zatěžujeme lyže od špičky, aby se hrana správně zařízla a lyže začala točit.
Díky pozici těla vpřed máme stabilnější postoj na lyžích, který nám umožňuje reagovat třeba při přejezdu terénní nerovnosti. Nohy pokrčené v kolenou vpřed fungují jako tlumič. Pokud budeme v záklonu a budeme chtít nějakou nerovnost vyrovnat, dostáváme váhu na patky lyží. Ty mají díky výraznému zatížení tendenci zrychlovat a pak zpravidla následuje pád na záda .
Předozadní pozicí těla reagujeme na sněhové podmínky, pokud jedeme na upravené pistě, tlačíme se tělem dopředu. Tedy máme vpředu těžiště. Když se dostaneme do neupraveného terénu, volíme spíše neutrální postoj nad vázáním. Tedy posouváme těžiště mírně vzad. Nikdy se ale cíleně nezakláníme, tedy neposouváme těžiště za patky bot. A také platí, že ruce směřují vpřed vždy! Můžete si zkusit malý test. Postavte se a předpažte, zavřete oči a spusťte ruce dolů. Zkuste vnímat, kde cítíte tlak na chodidlech, když máte předpaženo, když jsou ruce u těla. Často se také stává, že nám „padá“ pouze vnitřní ruka, pak je výsledkem rotace trupu
Záklon se nejlépe odstraní vertikálním pohybem, v momentě, kdy se zvedáme od lyží nahoru, posouváme těžiště a celé tělo do základního sjezdového postoje.
