Náklon - vlonění do oblouku :: lyžařský slovník
Vklonění do oblouku, výraz, ze kterého češtináři určitě nejásají :), můžeme také použít výraz náklon do oblouku. Ať tak či tak se jedná o pohyb, který je důsledkem působení sil, působících na lyžaře v carvingovém oblouku, nikoli jen cílem!!! Při správném náklonu do oblouku, máme vkloněné rovnoměrně celé tělo, tedy, kolena boky i ramena, výjimkou je kompenzační odklon. Pokud se nakláníme do oblouku víc, než odpovídání působení sil, je to vždycky vidět! Správný náklon do oblouku je tím větší, čím větší na nás působí odstředivá síla. Toho lze docílit přirozeně dvěma způsoby.
Zvýšením rychlosti jízdy a jízdní dynamiky, můžeme to vidět třeba v případě závodního lyžování, kdy závodnici kolikrát doslova „táhnou zadek po sněhu“ jak na slalomkách tak na sjezdových lyžích. Samotné vklonění není jejich cílem, je to důsledkem vysoké rychlosti jízdy a danému poloměru oblouku.
A právě zkrácením poloměru oblouku je také možné zvýšit míru náklonu do oblouku. Kratší poloměr oblouku – rádius, zvýší, při stejné rychlosti, proti delšímu oblouku působení odstředivé síly, a tím i náklon do oblouku, stejně, jako při zvýšení rychlosti.
Pokud bychom se soustředili hlavně na míru vklonění do oblouku, a ne na podmínky, ze kterých vklonění rezultuje, budou z toho pramenit časté chyby při carvingu jako například Klammerschwung, nebo sběrači sněhu. Ale často i záklon, protože je snazší dotknout se sněhu za patami bot, než před špičkami.
